Evropská unie ambiciózně usiluje o dosažení svých cílů v oblasti klimatu stanovených Pařížskou dohodou z roku 2015 a dalšími konferencemi pod záštitou Zelené dohody pro Evropu, jejímž cílem je učinit z Evropy klimaticky neutrální kontinent nejpozději do roku 2050. Jedná se o právně závazný cíl díky evropskému právnímu rámci pro klima. Změna klimatu je však celosvětovým problémem, který se nezastaví na hranicích našeho kontinentu, takže Evropa nemůže tento celosvětový problém vyřešit sama, i když může pomoci daleko. Evropská unie je největším trhem na světě a má proto velkou mezinárodní sílu. Kromě toho má vysoce vzdělané a kvalifikované obyvatelstvo a již má velké zkušenosti s rozvojovou pomocí na celém světě. V rámci strategie Global Gateway již EU investuje miliony do rozvojové pomoci. Klima je rovněž odvětvím strategie Global Gateway, takže by mohla být rozšířena tak, aby se dostala k ještě většímu světu. Tato myšlenka proto vyzývá Evropskou unii, aby: — Návrh právních předpisů šetrnějších k životnímu prostředí, jejichž dopad by byl pociťován po celém světě díky dominantnímu postavení největšího trhu na světě. Využít více naší kvalifikované pracovní síly a vyspělého soukromého sektoru s cílem pomoci při zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se změně klimatu po celém světě. — Podporovat evropská ekologická průmyslová odvětví po celém světě. — Rozšířit klimatickou složku strategie Global Gateway. — Vytvořit a prosazovat celosvětově užitečnou strategii, jako je Zelená dohoda pro Evropu, s cílem dosáhnout cílů v oblasti klimatu na celém světě. Evropská unie jako jeden z nejpokročilejších, největších, nejbohatších a aktivních aktérů na světě může mít budoucnost jako mezinárodní lídr v oblasti klimatu. Domnívám se, že budoucnost Evropy je zelená a budoucností Evropy je Evropa.

Moje myšlenka se týká potřeby posílit pravomoc Evropského parlamentu, pokud jde o výkonné pravomoci, aby bylo možné dosáhnout rychlejšího pokroku při zvládání přírodních rizik, zejména v souvislosti s lesními požáry. Pro ilustraci mého názoru se vědečtí odborníci obecně shodují na tom, že je zásadní investovat do prevence takových požárů, neboť jakmile se dostanou do fáze „hromadných požárů“, je velmi obtížné, ne-li nemožné, zhasnout se současnými technologickými a lidskými zdroji. Multidisciplinární vědecký výzkum odhalil četné důsledky pro lidskou společnost. Představují zvýšenou hrozbu pro zúčastněné strany, včetně hasičů, jakož i pro místní obyvatelstvo, což má dopad na lidské životy, majetek, podniky a hospodářskou funkci přírodních ekosystémů. Celkové sociální, hospodářské a environmentální náklady jsou značné, i když odhady zůstávají omezené. Způsobují značné škody na kolektivní infrastruktuře, jako jsou elektrické a komunikační vedení, vodovodní systémy, silnice a železnice. Náklady na úklid a rekonstrukci jsou značné. Narušují dodavatelské řetězce, což vede k uzavírání podniků a narušení dopravy. To může vést ke snížení daňových příjmů, poklesu hodnoty nemovitostí a ztrátě zákazníků pro místní podniky, jako je omezení cestovního ruchu v oblastech postižených požáry. Jedná se pouze o několik důsledků: vznikají jim také socioekonomické náklady, zdravotní problémy, kvalita vody, dopady na místní ekosystémy... Zaznamenal jsem však, že výkonné pravomoci mají často tendenci přidělovat zdroje především civilním bezpečnostním silám, a nikoli investovat do prevence. Toto rozhodnutí je často motivováno krátkodobými politickými úvahami, neboť pro ministerstvo vnitra nebo Evropskou komisi je snazší nasadit zdroje při propuknutí požáru, což vytváří iluzi okamžitých a účinných opatření. Tento reaktivní přístup bohužel opomíjí význam prevence, která by v první řadě pomohla těmto mimořádným situacím zabránit. Právě v této oblasti může hrát klíčovou úlohu Evropský parlament. Jako instituce diskusí a konsensu má Parlament jedinečnou schopnost vykonávat užší kontrolu nad výkonnými pravomocemi a podporovat politiky zaměřené na předcházení přírodním rizikům. Posílením svého postavení a vlivu může Evropský parlament podpořit výkonné pravomoci, aby více investovaly do prevence lesních požárů a dalších přírodních rizik. To rovněž vyžaduje schválení legislativní iniciativy Evropského parlamentu, o kterou je v současné době připraven. Vyzývám proto k posouzení tohoto návrhu a k prozkoumání způsobů, jak posílit pravomoci Parlamentu v oblasti řízení přírodních nebezpečí. Díky spolupráci můžeme z Evropy stát světovým lídrem v oblasti proaktivního řízení přírodních rizik. Pevně věřím, že Evropský parlament jako demokratický orgán zastupující zájmy evropských občanů je ideálním místem k zahájení této pozitivní změny.

Několik studií a ekonomů varovalo, že naše současné ekonomické myšlení není schopno nalézt řešení naší strašné situace. Neustálá vůle k hospodářskému růstu ničí životní prostředí (Postupimský institut pro výzkum klimatu, 2022) a udržitelný hospodářský růst rovněž není možný, jak vyplývá z několika studií (Evropský úřad pro životní prostředí 2019), což potvrzuje i zpětný účinek. Dobré životní podmínky obyvatelstva jsou již dlouho odděleny od hospodářského růstu (Australská národní univerzita, Kubiszewski a kol., 2013) na rozdíl od životního prostředí. Bylo by proto úkolem EU stát se průkopníkem nového typu hospodářské politiky se skutečným vlivem. K dosažení tohoto cíle jsou zapotřebí komplexní reformy, je to však jediný způsob, jak bojovat proti změně klimatu.

Projekt ReRoot je malá organizace, která se teprve zřizuje na podporu nepředvídaných komunit studovaných v táborech s permakulturním vzděláváním, zdroji pro regenerativní zemědělství a terapií založenou na přírodě. Podporuje jejich krátkodobé fyzické potřeby, jakož i dlouhodobou integraci, duševní a tělesnou pohodu. Právě jsem tento projekt zahájil a potřebujem podporu!

Akvaponie je inovativní zemědělský systém, který kombinuje akvakulturu a půdu méně pěstování plodin bez nutnosti vnějších chemických vstupů, jako jsou hnojiva a pesticidy, a zároveň využívá méně vody než stávající konvenční zemědělské postupy. Vzhledem k tomu, že Evropa v současné době financuje a podporuje nové inovativní zemědělské technologie, vždy se pozornost zaměřovala na hydraroniku (která stále do značné míry závisí na používání syntetických hnojiv) a na technologické pomůcky (snímače, roboty atd.). Tento přístup selhal k řešení klíčové otázky globální krize, jíž čelí náš klimatický a potravinový systém – udržitelnou, přírodně inkluzivní produkci potravin bez dalšího ničení životně důležitých a důležitých ekologických systémů a biologické rozmanitosti. Rostoucí (ale stále velmi malé) množství mladých lidí začíná uznávat a přijímat akvaponii jako agroekologický zemědělský systém, který nám umožní nasytit naše rostoucí populace, chránit a podporovat životně důležitý ekosystém (hmyz, mikroby), který umožní prosperitu biologické rozmanitosti a přežití lidstva. Financování (a přístup k němu) a podpora akvaponie jsou bohužel velkým překážkou pro využití plného potenciálu tohoto zemědělského systému, který nám skutečně nabízí příležitost pracovat s přírodou a pomoci nám nalézt udržitelná řešení našeho současného narušeného potravinového systému. Identifikace, poskytování finančních prostředků a podpora mladých podnikatelů v zemědělství (agripreneurů) osvojování a využívání akvaponie uspěje dlouhou cestu k tomu, abychom měli konečně k dispozici účinné řešení, které nám pomůže napravit nedostatky v našem potravinovém systému, a především přilákat tolik potřebné mladé lidi do zemědělství a zemědělství.

Vytvořit evropský zeleninový šálek, zdravou soutěž na podporu opětovného napojení na potraviny a přírodu ve školách. Tento projekt by podpořil mladé lidi na zdravou a ekologickou aktivitu venku a vytvořil by sítě mezi různými školami a zúčastněnými stranami v celé Evropě.

Pro účely udržitelnosti by mělo být možné ukládat kartony a lahve na výrobky, jako je mléko a jogurt.

Kvůli zastaralému kompromisu většina poslanců EP a mnoho zaměstnanců Evropského parlamentu stále každý měsíc cestuje z Bruselu do Štrasburku, čímž se na již tak uhynulou planetu přidává CO2, kterému lze předejít. Je nepravděpodobné, že by se tento postup, který není šetrný k životnímu prostředí, mohl v důsledku veta Francie kdykoli brzy změnit. Aby se však alespoň minimalizoval dopad této praxe, musí EU zajistit časté, rychlé a především klimaticky neutrální železniční spojení mezi Bruselem a Štrasburkem.

Moje myšlenka spočívá ve vytvoření evropských environmentálních a sociálních norem, které chrání místní komunity. Přednáším případ Barrosa v portugalském zemědělském dědictví vyhlášeném organizací UNESCO, jemuž v současnosti hrozí těžební projekt, který ovlivní kvalitu vody, vytlačí a výrazně sníží kvalitu půdy a současné udržitelné postupy, které jsou již předkům a vítězným řešením pro změnu klimatu a udržitelné potravinové systémy, s agrosilvopastorálními systémy. Musíme si být vědomi urychlení nové zelené dohody v Evropě, která by mohla být fasádou pro nahrazení individuálního automobilového průmyslu fosilním řešením jako lithium. V zájmu „zelené transformace“ nesmíme „vytvářet nekvalitní zóny. Sledujte Associação Unidos em Defesa de Covas do Barroso.

Chronické pacienty často nemají možnost volby, ale používat dopravní prostředky, které nejsou šetrné k životnímu prostředí, protože nyní s největší pravděpodobností se volí mezi: 1. Pomalý, nákladný a pravděpodobně nepříliš přístupný (pokud jde o jízdní řády nebo pokrytí) dopravní prostředek; 2. A osobní automobil nebo Uber/Taxi (pravděpodobně se spalovacím motorem). Chronické pacienty často nemají luxus spočívající v tom, že jsou flexibilní, takže se mohou kdykoli pohybovat, dává pocit svobody, jako jste méně omezenější. Náklady, které za to země platí, jsou však příliš vysoké. Podle zprávy organizace SDG Watch Europe: „Kongesce měst stojí členské státy přibližně 100 miliard EUR ročně. Autobusy a vlaky představují přibližně 17 % městské osobní dopravy – a tato skutečnost klesá, neboť používání automobilů roste. Investice do udržitelných dopravních systémů a politik potřebných k jejich podpoře nebyly dostatečné. Veřejná doprava musí být cenově dostupnější, účinnější, přístupnější a inkluzivnější. Musí zohledňovat zvláštní potřeby žen, dětí a mladých lidí, osob se zdravotním postižením a starších osob. Města nabízející bezplatnou veřejnou dopravu zaznamenala značné využití.“

Někteří se vydávají na cestu aktivismu jako děti, zatímco jiní začínají jako dospělí. Některé se zaměřují na globální otázky, zatímco jiné mají místní dopad. Neexistuje žádný správný nebo nesprávný přístup – pouze ochota pokusit se. A právě zde je probíhající klimatická krize, která se v případě, že nebude ignorována a nedělá nic, zhorší – zejména pro mladé lidi, kteří učinili nejméně, aby k ní přispěli, ale utrpí některé z jejích horších důsledků. Máme moc a vytrvalost se vyplácejí. Jde o primární hodnotu vztahů – s přáteli, s kolegy a v konečném důsledku s přírodou. Mým požadavkem, aby evropští tvůrci politik uznali naléhavost klimatické krize, podnikli odvážné kroky potřebné k tomu, aby se zabránilo jejím horším důsledkům, a zároveň podpořili iniciativy v oblasti mládeže, které jsou nedílnou součástí řešení, a posílili jejich postavení.

Stávající společný evropský program vzdělávání v oblasti životního prostředí pro sekundární vzdělávání má omezený charakter. Školy v členských státech jednají dobrovolně tím, že provádějí samostatné environmentální programy. Na středních školách však neexistuje žádné konkrétní téma, jehož cílem by bylo zvýšit naše povědomí o otázkách životního prostředí, a je pouze na iniciativě učitelů. Abychom tento nedostatek vyřešili, navrhujeme vytvořit společný evropský pilotní program, který by sledovaly všechny školy v členských státech a který by vedl a poskytoval nápady a vzdělávací nástroje. Prostřednictvím zkušených akcí s cílem vnést lásku k ochraně životního prostředí. Ale ne teoretická, neregulovaná! Pod záštitou Evropské unie zvýšit povědomí mladých lidí v Evropě! Systematickým vzděláváním mladých lidí můžeme zachránit naše životní prostředí, možná můžeme zajistit naši budoucnost!

Evropská agentura pro životní prostředí (EEA) předpokládá, že celkový fond budov v EU vzroste do roku 2050 o 7 %. Výstavba nových budov však významně přispívá k ničení životního prostředí a znečištění při výrobě nových materiálů. Proto je zásadní využít a chránit náš stávající fond budov na regionální úrovni. Jak pak můžeme nejlépe využít a chránit stávající společný fond budov na regionální úrovni? Stávající fond budov obsahuje neměřitelné množství utěsněného uhlíku a probíhají iniciativy na recyklaci zavařených materiálů ze stavenišť a na jejich nové využití v jiných projektech. Zatímco některé stávající budovy – například ty, které byly odstraněny azbestem – vyžadují odstranění, demolice budov vytváří značné množství odpadu a může přispět k přetížení skládkování a ke škodám pro naše životní prostředí. Zachováním stávajících budov, jejich renovací a modernizací můžeme snížit množství odpadu a prosazovat zásady oběhového hospodářství. V zájmu snížení environmentální stopy nových budov v Evropě a odrazování od demolice těch, které již byly postaveny, bych rád navrhl následující: 1. Vytvořit soupis budov, u nichž hrozí demolice, s cílem určit, které budovy by měly být upřednostněny z hlediska ochrany, zachování a/nebo renovace, případně včetně jejich možného „druhotného“ využití. 2. Prozkoumat finanční pobídky, které by vlastníci nemovitostí nebo vlády mohli získat na renovaci a renovaci svých budov namísto jejich demolice, jako jsou daňové úlevy, granty a půjčky s nízkým úrokem. 3. Umožnit zemím doplnit uhlíkový ekvivalent fondu budov, který by nahradil stávající (měřený v KgCO2eq) ke svým cílům vnitrostátně stanoveného příspěvku pro rok 2030, jako pobídku (i když v některých zemích to může mít okrajový účinek). 4. Sladit regionální stavební předpisy a předpisy s cílem omezit snadnost demolice budov a učinit z ní naprostou krajní možnost. Panel odborníků by například mohl přezkoumat odůvodnění demolice budov nad určitou velikost před udělením povolení k demolici. Zvětšení překážek demolice by mělo několik výhod, včetně zachování kulturního dědictví, snížení odpadu a emisí do životního prostředí, větších pracovních příležitostí a pokročilé připravenosti průmyslu na renovační vlnu.

Obchody, restaurace a podniky by měly mít zákonnou povinnost darovat veškeré potraviny hladu a chudým ještě před předchozí dobou údržnosti. Vhazování potravy do podestýlky by mělo být zakázáno.

Pokud jde o elektrifikaci naší infrastruktury mobility, byl kladen příliš velký důraz na elektrická vozidla a požadovanou infrastrukturu pro dobíjení elektrických vozidel. Elektrokola a elektroskútry jsou však o 15 let energeticky účinnější než elektromobily (metr*cestující/Jules), neboť automobil vyžaduje více energie k přesunu zbytečné hmotnosti, navíc více než polovina všech denních cest je menší než 3 míle, což je snadno proveditelné pro možnosti elektromobility. Kromě těchto pozoruhodných výhod existuje jen malý politický zájem na podpoře a rozvoji infrastruktury pro tyto účinné dopravní prostředky. Potřebujeme celounijní společné dokovací a dobíjecí stanice pro lehká elektromobilní vozidla, které umožní každému výrobci elektrokol navrhnout svá elektrokola a skútry v souladu s normami EU pro dokovací a dobíjecí systémy ve všech členských státech EU-27. Tato infrastruktura povede k rozšíření elektromobility, umožní soukromým vlastníkům zabezpečit a zpoplatnit svá elektrokola na ulici, sníží rozptyl pronajímání elektrokol a skútrů ve městech tím, že poskytne vyhrazený dokovací prostor, a sníží provozní náklady společností zabývajících se elektromobilitou, čímž se sníží ceny a zvýší poptávka spotřebitelů.

K úspěšnému odvětví obalů pro opakované použití, které může konkurovat plastům na jedno použití, musíte využít úspor z rozsahu tím, že vytvoříte celounijní normu pro balení: od nápoje po jogurty, kávové kelímky a masné znaky. Norma usnadňuje interoperabilitu, snižuje roztříštěnost trhu, zvyšuje likviditu trhu a efektivitu logistiky a přeměňuje balíčky opakovaně použitelných produktů na trhu obchodovatelnou komoditou různými hospodářskými subjekty. Vytvoření celého nového odvětví v oblasti obnovy logistiky a renovace opakovaně použitelných balíčků EU (balíčková těžba)

Vybízely lidi k tomu, aby při cestování po Evropě používali udržitelnější dopravní prostředky (železniční cesty). Evropa není tak velká a je velmi snadné cestovat udržitelným způsobem. Zajímá mě, proč žádná iniciativa nepodporuje cestování šetrné k životnímu prostředí (nejen pro mladé lidi, ale i pro VŠECHNY Evropany) a lety jsou stále levnějším způsobem cestování.

Měla by být regulována EU s jednotnou celní zónou a společnou aplikací, která by integrovala všechny systémy veřejné dopravy ze všech členských států.

Supermarkety a obchody s DIY by měly mít povinnost budovat vícepatrové budovy, aby se omezilo plýtvání prostor a zakrývání půdy a zároveň se vytvořily obydlené prostory na horních podlažích. Vzhledem k tomu, že tyto trhy jsou často obklopeny parkovištěmi, nemělo by zde docházet ani k problémům se stínováním okolních budov. Vzhledem k tomu, že to pro podniky znamená dodatečné náklady, měla by to být dotována EU.

Omezení obalů na maximálně určitý procentní podíl větší, než je jejich obsah, by vedlo ke snížení množství plastového odpadu vzniklého obaly a zabránilo by výrobcům klamat spotřebitele zavádějícími obaly.

„Cíle udržitelného rozvoje“ umožňují zahájit projekty ve vztahu k různým tématům, která zastupují. Umožňují institucím a občanům lépe pochopit, komu je adresován a za jakým účelem je například přijat zákon.

Tato úvaha navazuje na zjištění, které jsem dnes dokázal učinit: velká část naší slepé uličky je využívána jako parkoviště. Tyto prostory však nejsou pro automobily příliš rušné, s výjimkou toho, aby mohly parkovat před dveřmi, a jsou přirozeně „snadné“ blízko automobilu. Často by se konkrétní a špatně udržovaná patová situace mohla stát skutečným úly biologické rozmanitosti. Kromě environmentálního aspektu tohoto projektu by tento projekt přispěl k obnově soudržnosti mezi sousedy, zahrady by udrželi obyvatelé, mohly by tam být instalovány stoly a židlí, jakož i kolektivní kompost. Vzhledem k velikosti patových situací by bylo možné přidat další vývoj: slaninu, ovocné stromy, útočiště pro hmyz a ptáky, hry pro děti, kolektivní venkovní kuchyně a 1001 nápadů od hlav sousedů, které projekt nadnesl!

Používání vody je nejen hygieničtější a čistší než toaletní papír, ale je také lepší pro životní prostředí. Průměrná osoba používá 85 rolí toaletního papíru ročně, což by mohlo být podstatně méně, pokud by toaletní nabídky byly v rámci EU obecně přijímány.

Celoevropská železniční síť s poskytovatelem vlaků z několika zemí (např. Interrail). Ceny letenek však musí být nižší než ceny letenek, aby byly přitažlivé pro co nejrozsáhlejší množství letenek!

EU musí čelit novým výzvám, které rozkládají tradiční politiky prováděné v minulosti: politiky například upřednostňovaly konkurenceschopnost před strategickou bezpečností, což se odráží v odvětví strategických čipů nebo v závislosti na ruských fosilních palivech a plynu. Úplná závislost EU na průmyslových odvětvích na Tchaj-wanu, pokud jde o komplexní čipy, je výsledkem předchozí logiky: dovoz čipů byl prostě levnější. Dnešní realita a geopolitické napětí však ukázaly, že toto průřezové odvětví našeho hospodářství získává a skladuje energii z obnovitelných zdrojů. Politiky, které se zaměřovaly výhradně na konkurenceschopnost, tak již nefungují, což vede ke změně globálního paradigmatu k zajištění bezpečnosti a dodávek základních zdrojů a produktů. To se nyní promítá do nesmírně důležité oblasti s velkým dopadem na životní prostředí: zemědělství a chov hospodářských zvířat. V současné době nemá EU jasné a spolehlivé právní předpisy, které by jí umožnily soutěžit za rovných podmínek s externími výrobci. Musíme zajistit řádnou vnitřní konkurenceschopnost v našem hospodářském systému, ale domnívám se, že je rovněž nezbytné zajistit přiměřenou a spravedlivou konkurenceschopnost s vnějšími odvětvími a více v oblasti, jako je zemědělsko-potravinářský a primární sektor. Unie bude muset těmto výzvám čelit, aby dosáhla rovnováhy mezi konkurenceschopností a nabídkou a bojem proti změně klimatu. Pobídky pro formování rámce a zemědělství v EU nejen pomohou zmírnit dopady na životní prostředí, ale také zlepší naše zdraví a dobré životní podmínky zvířat.

Podpora zelené střechy prostřednictvím programů EU může přispět k dosažení ambiciózních a nezbytných cílů Unie v oblasti klimatu udržitelným a biologicky rozmanitým způsobem doplněním solárních panelů. Podívejte se na velká finanční centra, obytné budovy a dokonce i odděleně od bydlení na pohled shora dolů a získáte jasnou představu: Velká část potenciální plochy zůstává nevyužita. Zelená střecha nabízí (jak říká název) ekologické řešení, díky němuž bude tento potenciál fungovat. Produkuje O2 tím, že odvádí CO2 ze vzduchu, činí města dýchatelnějšími a zároveň snižuje jejich uhlíkovou stopu. Životnost rostlin již instalovaných na veřejných místech rovněž ukázala, že zelenější města jsou odolnější vůči teplu a záplavám, neboť zeleně pohlcují méně tepla než beton, zatímco na druhé straně absorbují více vody. Solární panely se ukázaly být velkým využitím výše uvedené volné plochy. Ačkoli v zájmu účinné práce (na severní polokouli) by tyto panely optimálně konfrontovaly jih a byly by nainstalovány tak, aby zachycovaly největší množství slunečního světla. Kromě toho se kovy vzácných zemin potřebné při výrobě solárních panelů těží neudržitelným způsobem a činí Evropu závislou na svých obchodních partnerech. Právě tyto spodní strany solárních panelů jsou důvodem, proč bude zeleně na našich střechách dokonalým doplňkovým faktorem: životnost rostlin může být poskytnuta všem druhům střechy s odpovídajícím slunečním zářením a lze ji vysazovat udržitelným způsobem přizpůsobením výběru flóry místním ekosystémům. Solární panely se z velké části staly oblíbenými díky dotačním programům, díky nimž byly jejich počáteční vysoké náklady pro občany a společnosti zvládnutelné. Stejný postup lze sledovat u zelených střech, jejichž největší překážkou jsou vysoké náklady na instalaci (~ 120 EUR/m²). Zásadní význam bude klást větší důraz na tuto inovaci v rámci projektu zelené infrastruktury EU.

Evropská unie musí vytvořit síť (vnitrostátní a nadnárodní) dopravy, obchodní a osobní dopravy, v níž bude železniční doprava hlavním aktérem. Výhody železniční dopravy jsou následující: 1.Přívětivost z hlediska životního prostředí než automobily a lodě vzhledem k používání elektřiny k pohonu 2. Jako nástroj založený na sledování má výhodu zvýšené kapacity. To znamená, že může přepravovat více zboží nebo cestujících než automobil, zatímco má možnost pohybovat se po vnitrozemí na rozdíl od lodi. 3.Pokud je technologicky vyspělý, musí rovněž významně převažovat z hlediska rychlosti, s výjimkou letounů (zvýšení užitečného zatížení vlakem) 4. Ve srovnání s přínosy, které přináší společnosti i životnímu prostředí, jsou stále relativně levné nástroje. 5. Spojuje vzdálená sídla s městskými centry, stimuluje místní ekonomiky a přispívá k rozvoji cestovního ruchu. Železniční doprava má mnoho výhod a je obtížné je pojmenovat společně. Důležité je, že se jedná o formu dopravy, která je energeticky zelená a velmi účinná a my všichni jí musíme důvěřovat. Jak se toho dosáhne? 1. Vytvoření norem a nejmodernějších železničních sítí ve stejné výši ve všech členských státech. 2. Zavedení snížených tarifů ve srovnání s autobusy a letadly a 40 % snížení ceny letenek pro všechny cesty studentů. 3. Snížení byrokratické zátěže v nadnárodních spojích (komerční a osobní). 4. Modernizovat stávající síť, vytvořit novou síť a připojit se k hlavním evropským přístavům.

Křižovatky by neměly být umístěny přímo na silnicích, což vystavuje chodce riziku, že budou zasaženi automobilem. Také automobily musí zastavit, chtějí-li chodci překročit silnici a opět dosáhnout rychlosti přejezdu. To vede k vyššímu znečištění výfukovými plyny. Pokud by přejezdy byly podzemní nebo nadzemní, chodci by byli mnohem bezpečnější a automobily by mohly být poháněny vyšší rychlostí (např. 70 kmh namísto 50), která by znečišťovala méně CO2 a jiné toxické látky.

Státní dotace by měly být poskytovány občanům na podporu používání nemotorových vozidel jako dopravních prostředků: například jízda na kole do práce.